Přebíjení střeliva můžeme definovat jako výrobu ostré munice z použitých nebo nových nábojnic. Aby však výroba byla úspěšná a nezvrtla se, musí být především bezpečná. Proto je třeba dodržovat řadu bezpečnostních pravidel, aby se ani jeden jediný námi vyrobený náboj nestal nevítaným překvapením. Pojďme si také stručně představit, k čemu je přebíjení vlastně dobré.
Bezpečně přebitý a vyrobený náboj vypadá tak, že je k nerozeznání od továrního, ba co víc, v lecčem ho může i snadno předčit. Takového výsledku docílíme jen výběrem kvalitních komponentů, zpracování na odpovídajícím zařízení a za pomoci šikovných rukou.
Proč vlastně vůbec přebíjet
Jeden ze základních důvodů je, že přebíjené střelivo je levnější. Přes počáteční investici do zařízení sloužícímu k přebíjení bude mít tato koupě pozitivní vliv na konečnou cenu námi vyrobeného náboje a dočkáme se tak vítané nezanedbatelné úspory. Čím dražší tovární náboj koupíme, tím víckrát ho pak můžeme opakovaně zužitkovat. Pravdou je, že pokud střílíme určitými speciálními rážemi, je přebíjení v podstatě jedinou šancí, jak si zastřílet a nepřijít přitom totálně na mizinu. Dalšími důvody jsou přesnost a výsledná síla nebo naopak slabost naplnění náboje a samotného výstřelu – jednoduše si náboje naplníme přesně tak, jak potřebujeme a jak už víme, že nám to vyhovuje.
Jak vůbec začít přebíjet
Nejdříve je třeba začít takzvanou vibrační pračkou na nábojnice, která nábojnice očistí, aby byly připraveny na následné přebíjení. Jako čistící prvek slouží speciální suchá směs, do které se nábojnice nasypou. Následuje přebíjecí lis, snad nejdůležitější součást procesu – ten kupujeme podle druhu a množství přebíjení, které hodláme aplikovat (pistolové střelivo, puškové, kombinace střeliv apod.). Při investici do lisu si zpočátku možná sáhneme hlouběji do peněženky, ale z dlouhodobého hlediska se to dozajista vyplatí, pokud jsme pravidelnými a aktivními střelci. Další částí je sám střelný prach. Netřeba snad říkat, že prach sám o sobě je zdraví škodící a proto je třeba s ním zacházet velmi opatrně. Například přebytek prachu může mít za následek destrukci zbraně nebo zranění střelce i jeho okolí. Máte pak na výběr z prachů rychlých a pomalých a také těch, co zbraň znečistí nebo nechají čistou.
Další položkou jsou zápalky – nejčastěji se přebíjí typ Boxer. Vždy musíme mít na paměti, že jedna ráže se přebíjí jednou velikostí zápalky. Poslední položkou na seznamu přebíjení je střela. Doporučujeme odlévané olověné bez pláště (a určitě ne lakované), které si můžete sami vyrobit, nebo kupované, ale musíme počítat s tím, že kupovaná střela může mít nepříznivý vliv na přesnost.
Kde se naučit přebíjet
Praxe chce čas, ale pokud stojíte o cenné rady, stačí se zeptat na tematických webech, kde často probíhají workshopy, stejně tak i na mnoha střelnicích. Existuje i spousta kvalitních kurzů, kde se pod dozorem zkušených střelců naučíte i víc, než je klasický základ přebíjení – například body základní bezpečnosti při přebíjení, přehled a výběr lisů, vhodné přebíjecí matrice, rozbor daných komponentů, soupiska základních chyb a možných závad, sestavení náboje a další.